Bojovník - moje kapitolovka, kterou se snažím co nejčastěji zveřejňovat. Můžete začít číst kliknutím na obrázek. :-)

Uvítací kecy a další info zde.


Kapitola IV. 1/2 - Svit měsíce

19. srpna 2012 v 21:22 | Ichi ^^ |  Úplněk

Zde je první polovina 4. kapitoly. Chtěla jsem jí vydat najednou, ale po mnoha úpravách má bohužel příliš mnoho znaků, proto jí nemůžu publikovat celou, ale musím jí rozdělit (což mě nehorázně štve >.

Srna si uvědomí, že hledí do tváře smrti. Vlk jí brzo má. Stačí jediné máchnutí obrovskou tlapou a srna již není naživu. Vlk na mě hledí s vítězoslavným pohledem v očích. Matte...

V hlavě se mi rojilo tisíce myšlenek. Jedna mě však napadla jako první. Uteč! A to jsem také uskutečnila. Jenže utíkat před vlkodlakem nemá cenu. To jsem už rovnou měla zůstat stát. Jenže můj instinkt mi vždycky říkal, uteč. Matt mě však brzy dostihl. Jednou tlapou mě položil na zem. Dívala jsem se do žlutých očí. Z jeho čelisti na mě kapala srnčí krev.

"Nic jsem ti neudělala!"vykřikla jsem."Nech mě být!"
Vlkodlak zavrčel a v hlavě mi zazněl jeho hlas. "Nechci tě zabít. Patříš k nám."

V tu chvíli jsem nepřemýšlela nad tím, proč mi v hlavě zní jeho hlas a co ta věta měla znamenat. Ztěžka jsem se vyhrabala na nohy a znovu se pokusila utéct. Tentokrát to nebyl Matt, kdo mě zadržel, ale moje vlastní tělo. Nohy neměli sílu mě poslouchat a navíc-nejspíš byla jedna zlomená. Svezla jsem se na zem a čekala, co se bude dít. Naše přátelství asi skončí tím, že mě Matt sežere. Jenže to se nestalo. Vlk se začal pomalu zmenšovat, až se proměnil znovu v Matta a vyčerpáním klesl k zemi. V očích se mu leskly slzy. V životě jsem neviděla Matta plakat. S námahou jsem se postavila na nohy a rozběhla se k němu, v tom jsem však v levé noze ucítila palčivou bolest. Sykla jsem a znovu upadla. Matt se zvednul a přišel ke mně. Nic neříkal, jen mi vyhrnul nohavici. Noha měla takový divný tvar, jako by byla otočená. Matt na ní přiložil ruku. Ozvalo se křupnutí. Vykřikla jsem bolestí. Pak najednou jsem měla pocit, jako by se po ní rozlila chladivá voda. Noha byla rovná a úplně v pořádku.

"Jak… jak jsi to dokázal?"otevřela jsem pusu.
"To nic není,"zamumlal a sedl si na pařez.
Hleděla jsem na mrtvou srnu, která ležela o pár metrů dál. Matt zachytil můj pohled.
"Já...já nechtěl jsem… Už nemůžu…"setřel si slzy. Nevěděla jsem, co mám dělat. Vůbec ničemu jsem nerozuměla.
"Už dlouho jsem se neproměnil a...prostě jsem to nevydržel…"
"Proč jsi chtěl, abych sem šla?"
"Chtěl jsem ti to říct. Ale pak...myslel jsem, že bys...už se mnou nemluvila. Jenže se to zvrtlo."
"Ty...ty toulky v noci. To jsi chodil sem?"
Přikývl. Dlouho jsem si to rovnala v hlavě.
"Nezatáhl bych tě do toho, Maud. Jenže tebe se to taky týká,"řekl.
"Co s tím mám společného? A jak je možné, že se umíš proměnit v obřího vlka a..a léčit?"
"Maud, stejně jako já jsi čistokrevný lykantrop."
"Prosím, mluv v srozumitelném jazyce."
"To znamená, že už od narození jsi napůl zvíře. Umíš se v něj měnit."
Ta slova na mě dopadla jako ledová sprcha.
"To...to není mo-možné. Přece se obyčejný člověk nemůže měnit ve zvíře!!!"
"Ty jsi tu před chvílí nebyla?"zeptal se.
"To není pravda!"vykřikla jsem a rozběhla se pryč. Pryč, pryč daleko. Po pár desítkách metrů mi došlo, že za mnou neběží. Běžela jsem dál. Pryč od všech problémů.
"Půjdeš s námi do divadla?"zeptala se máma.
"Ne!"vykřikla jsem a zabouchla za sebou dveře. Tu noc jsem snad celou probděla. Pozorovala jsem obrázky vlků, kojotů a medvědů. Po tvářích mi stékaly slzy. Nemůžu jen tak utíkat od problémů. Musím se s tím vyrovnat.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám blog?

Ano, moc. 36.7% (33)
Docela jde. 17.8% (16)
Nic moc. 14.4% (13)
Nelíbí... 14.4% (13)
Je nudný... 16.7% (15)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama