Bojovník - moje kapitolovka, kterou se snažím co nejčastěji zveřejňovat. Můžete začít číst kliknutím na obrázek. :-)

Uvítací kecy a další info zde.


Kapitola V. 1/2 - Lekce

10. listopadu 2012 v 23:22 | Ichi ^^ |  Úplněk


Tak je tu po velice dlouhé době další kapitolka. :) V rozepsaných se mi jich vrší hodně, ale nějak se mi nechtějí editovat a upravovat. U této jsem tedy naštěstí příběh skoro vůbec neměnila. Dokonce ani moc věty. Kvůli tomu, že se do článku vejde max. 4000 znaků jsem jí musela zase půlit, což dělám docela nerada. Nu, aspoň máte o obrázek víc (a já o článek víc :D).
Btw, většinou se snažím dávat obrázky k tématu, třeba k této kapitole by se hodil měnící se vlkodlak, ale mě se tenhle obrázek moc líbil a navíc se hodí k listopadu. :D A v kapitole zjistíte, proč často vkládám bílé vlky. :D

Světlo. Není to ostré, bílé světlo, spíše tlumené a příjemné. Přesto mě zabolelo, když jsem otevřela oči.
"Dobré ráno,"uslyšela jsem příjemný hlas.
"Matte…"zašeptala jsem, jako bych ho hledala. Seděl přímo vedle mé postele. Usmál se a stiskl mi ruku.
"Jsem…"
"...v osadě,"doplnil mě. Ano, už jsem poznala svůj stan. Na menším stolku ležela miska, ze které se kouřilo.
"To je hovězí vývar. Dá ti sílu,"usmál se a misku mi podal. S chutí jsem se do polévky pustila.
"Skoro na nic si nepamatuji,"přiznala jsem se, když jsem to snědla.
"Ani se ti nedivím,"zasmál se Matt.
"Proč?"
"Trvalo pár minut a byla jsi v bezvědomí."
"Cože?"
"Přervala jsi provazy a pak ses rozběhla přímo proti nám. Nejlepší bylo, když tě Starouš kouzlem uhodil do bezvědomí a proměnil zpět. Navíc, z první proměny si vůbec nic nepamatuješ."
Vyslechla jsem si celou příhodu a pak se rozhodla posadit se. Moje tělo ovšem protestovalo. Lehla jsem si zpátky.
"Uf, jsem celá polámaná,"vzdychla jsem.
"No jo, to se stává,"přitakal Matt. "Teď je ale důležité, aby ses co nejdřív proměnila."
"Už nikdy! Víš jaká je to bolest?"
"Vím. A abys jí překonala, musíš se proměňovat co nejčastěji."
"Tak dobře,"hned jak jsem to řekla, přišla do stanu Sarah.
"Nazdárek!"usmála se vesele. Malinko jsem se pousmála a kývla jsem na pozdrav. Zato Matt se smál jako... no...nebudu to říkat.
"Špatně jsi uvázal provazy,"ušklíbla se Sarah na Matta.
"Já? Já jsem je sice měl uvázat, ale tys je měla očarovat! Na to jsi jaksi zapomněla ne?"zakřenil se. Mě už z toho jejich miliskování bylo špatně.
"Jdu na vzduch,"zamumlala jsem a rychle vstala. Na protesty svých údů jsem nereagovala. Podle mobilu jsem poznala, že je 10 ráno. Venku mě přepadla pořádná zima, ve stanu nejspíš působila magie. Rozhodla jsem se trošku se projít a prozkoumat to tady. Sarah a Matt mi byli ukradeni. No, nebyli, ale já si to nechtěla přiznat. V osadě bylo docela rušno. Všichni již byli dávno vzhůru a zabývali se mnoha věcmi. V myšlenkách jsem stále slyšela mnoho hlasů a ještě jsem si na to moc nezvykla. Všimla jsem si, že se mi o dost zlepšil sluch a čich a také jsem byla o mnohem ostražitější. Sebemenší šumění mě hned zvedlo chloupky na krku.
"Hej, Maud!"volal na mě Matt. Šla jsem dál. Za chvíli mě dohnal.
"Co blbneš?"zeptal se.
"Nic neblbnu, šla jsem se projít,"odsekla jsem.
Dál už jsme mlčeli, ale oba jsme moc dobře věděli, že se na sebe nezlobíme. Vnímali jsme své pocity.
"Jak vůbec vypadám? Jakou mám srst?"zeptala jsem se najednou.
"Máš na mobilu foťák?"
Zaraženě jsem vytáhla mobil z kapsy a podala mu jej. Opatrně mi nadzvedl dlouhé vlasy a vyfotil zadní část krku. Vůbec jsem to nechápala, až když mi mobil s fotkou podal. Na krku mi rostly bílé chlupy. Zděšením i překvapením jsem otevřela pusu.
"Neboj, nikdo si toho nevšimne. Máš dlouhý vlasy a navíc, toho si většinou všímají jen ostatní lykantropové."
"Takže já jsem bílá?"
"Jasně. A jako vlk jsi moc hezká."
To byl snad jediný kompliment, který jsem od něj někdy získala. Trošku mě ale mrzelo, že se týkal mé vlčí poloviny.
"S učením musíme začít hned. Proto bude nejlepší, když půjdeme do lesa."
"Hned teď?"
"Samozřejmě, čím dřív, tím líp,"záhadně se usmál.

O 15 minut později v lese asi 1 kilometr východně od osady…

"A co se jako budu učit?"zeptala jsem se.
"To, co vlkodlak k životu nejvíce potřebuje. A dnes to bude to, co potřebujeme nejvíc. Lov!"
Povytáhla jsem obočí. Jestli čeká, že se tu budu honit po lese a stopovat zajíce, tak to je na omylu.
"Hele, na co nám je lov, když máme kousek od baráku restauraci?"
"Protože lov není jen o ukojení hladu. Poznáš to, počkej!"proměnil se ve vlka a na chvíli někam odběhl. Pak se vrátil s králíkem v tlamě. Ještě byl živý, ale bylo vidět, že měl Matt hodně práce, aby ho nezabil.
"Tak to ne! Nemůžu ho zabít!"vykřikla jsem.
"Máš hlad?"
"Sakra, nemluv se mnou myšlenkami!"
"Promiň, ale vlk mluvit neumí. Zvlášť s králíkem v tlamě. Lov je to nejdůležitější pro tvůj život. Až se na svět podíváš vlčíma očima, přijde ti to jiné."
Zase mě přemluvil. Vzdychla jsem.
"Ale jak se mám tak rychle proměnit ve vlka? Nejde to…"
"Musíš si to představit. Dát tělu povel. Jako, když pohneš rukou. Taky si to rychle představíš a pak to uděláš."
"Prostě to nejde…" Možná jsem to spíš nechtěla udělat. A myslím, že to si myslel i Matt.
"Tak dobrá, takhle to možná půjde rychleji."
Otevřel tlamu a pustil zajíce na svobodu. Ten se okamžitě rozutekl pryč.
"Jdi za ním!"
Pokračování v následujícím článku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se Vám blog?

Ano, moc. 36.7% (33)
Docela jde. 17.8% (16)
Nic moc. 14.4% (13)
Nelíbí... 14.4% (13)
Je nudný... 16.7% (15)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama