Bojovník - moje kapitolovka, kterou se snažím co nejčastěji zveřejňovat. Můžete začít číst kliknutím na obrázek. :-)

Uvítací kecy a další info zde.


Postřehy odjinud aneb desetidenní exkurze do zahraničí očima studentky, která v životě nevytáhla paty z domu

29. listopadu 2014 v 23:56 | Ichi ^^ |  Myšlenky a úvahy
Yes, konečně dělám něco, co jsem slíbila a vydávám článek! Ano, je to "ten" článek. Ten, který mi vyšel v novinách. :3 Bohužel ho trochu pozměnili, ale co, sem dám tu originální verzi. Enjoy! :) Btw, máte tam i pár mých "úžasných" fotek. ^^


-nádherný pohled na večerní Paříž

Pokud bych měla porovnat tři země, které jsem během deseti dní navštívila a určit, co se mi kde líbilo, jak na mě co působilo a jak se která země liší, začnu tím, v čem se tyto země neliší a to jsou lidé. Člověk, který je z českého prostředí zvyklý na ulicích vídat nabručené a otrávené obličeje a který úsměv považuje za něco mimořádného je náhle příjemně překvapený věčně se usmívajícími lidmi. Zdá se, že čím více se blížíte k západu, tím jsou lidé vřelejší. V Německu potkáte jak bručouny, tak i sympaťáky. Fotíte se u nějaké památky a najednou vám náhodný kolemjdoucí vrazí do ruky vodítko svého labradora a nechá vás, abyste se s ním vyfotili. Nechápete čím je ten pes tak slavný nebo neobyčejný, pán to nejspíš vysvětluje, ale vy mu nerozumíte ani slovo a tak jen přikyvujete, usmíváte se a drbete psa za uchem. V Belgii jsou přátelští a usměvaví téměř všichni. Někdy až moc "přátelští." To pak překvapeně koukáte, když se dva kamarádi zdraví polibkem na tvář (ti blízcí dokonce i na rty) a ještě se objímají, jako by se neviděli deset let. Belgičané jsou hlasití, mnohem hlasitější než my a rádi veřejně projevují své emoce. Ze všeho jsou nadšení, bouřlivě gestikulují a mluví celým tělem, zvláště ti mladší.
V jednotlivých městech vás nejvíce překvapí to, co tam očekáváte. V Belgii koukáte s otevřenou pusou na první cihlový domek, který se objeví. Říkáte si, jak je to krásné a neokoukané a že byste takový domek taky chtěli. Po pěti dnech strávených v Belgii už nevidíte nic jiného než cihly. A taky halloweenskou výzdobu za okny. Když se o Bruggách řekne, že jsou to "Benátky severu", čekáte tam nějakou řeku a lodě, ale nečekáte, jak strašně romantické vám to bude připadat, až tam budete a že tam nafotíte přes 200 fotek (180 z toho jsou fotky labutí). Pak stojíte na pláži v Ostende a říkáte si, že to moře co vidíte poprvé v životě je vážně tak veliké, jak se povídá. Všichni vás připravují na to, že v Paříži bude spoustu vlezlých lidí. Pak vylezete z autobusu a ohromeně zíráte na davy lidí, které do vás vrážejí, jako byste tam ani nebyli a pokřikují na vás, ačkoliv vás vůbec neznají a vy jen doufáte, že to není nic sprostého. Překvapí vás, že Seina je romantická jen v noci, kdy není vidět její přirozená barva. Vyleká vás, když slyšíte české slovo a pak nadšeně povykujete: "Jéé, támhle jsou Češi!" Při pohledu na Eiffelovku máte závrať, ale když shlédnete Paříž ze třetího patra a pak se znovu vrátíte dolů, chvástáte se, že to ve skutečnosti žádná výška není. Těch deset dní vlastně nebylo vůbec dobrých pro lidi s fobií z výšek. Ve Würzbergu na vás čeká pevnost na kopci, v Koblenz lanovka nad Rýnem (také na kopci), v Athu obři a v Paříži již zmíněná Eiffelovka.
Kromě strachu z výšek také musíte překonat strach mnohem horší - strach z nedorozumění. Bojíte se, že si nedokážete koupit nic k jídlu ani se zeptat na cestu a stydíte se, že se vám vysmějí. K vaší úlevě jsou však všude vstřícní a hlavně zvyklí na nechápavé turisty, takže si celých deset dní vystačíte s "hello, bye, případně thanks, please a merci" a na zbytek postačí divoká gestikulace rukama nebo nohama. Tak si aspoň v praxi ověříte důležitost neverbální komunikace a nastudujete etologii různých živočichů. Rozhodně nezískáte nikde jinde tolik zkušeností jako v cizích zemích. Překonáte obavy z neznáma, posloucháte cizí jazyky, probudíte orientační smysl, dokážete přestěhovat polovinu skříně do jednoho kufru, a hlavně - naučíte se usmívat se.

-pohled z pevnosti na německé město Koblenz

-Eiffelovka při západu slunce

Moc děkuji za přečtení! :) Za reakce v komentářích budu opravdu vděčná. ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama