Bojovník - moje kapitolovka, kterou se snažím co nejčastěji zveřejňovat. Můžete začít číst kliknutím na obrázek. :-)

Uvítací kecy a další info zde.


Moje bitva se spánkem aneb Dojmy z třetího dílu Hobita

17. prosince 2014 v 19:40 | Ichi ^^ |  Filmy a seriály
Ačkoliv se mi nechtělo, mírné rozčarování mě donutilo něco sepsat. Není to nic extra, ale potřebovala jsem se "vypsat."



Varování: Toto není seriózní ani profesionální recenze. Jsou to zkrátka obyčejné dojmy z filmu, které mám potřebu sepsat. Není to žádná konstruktivní kritika. Takže to prosím berte s rezervou.

Upozorňuji, že v článku můžete narazit na SPOILERY. Pokud jste tedy ještě na filmu nebyli a nechcete je znát, raději si článek nečtěte.

Možná kdybych se na to tak netěšila, tolik by mě to nezklamalo. Jenže, když vidíte skvělý trailer s nostalgickou "Pipinovou" písničkou a všichni mluví o tom, jak se na to těší, nejde se netěšit. Zvlášť po tak utahaném a vleklém druhém díle jsem doufala, že třetí bude stát za to. Navíc jsem v kině zase rok nebyla.

Bohužel ani má láska ke všem Tolkienovým dílům i k filmovému zpracování Pána prstenů ani můj absťák po návštěvě kina ani dobrý pocit z 1. dílu Hobita mi nezabránily nekritizovat to. Ale věřte mi, dělám to opravdu nerada.

Abych to shrnula, po 1. díle (Neočekáváná cesta) byly mé pocity: "Wow, paráda, skvělý, možná pár chybek, ale jsem spokojená." Po 2. díle (Šmakova dračí poušť): "Eeeh, konečně to skončilo. To už je ráno?" a po 3. díle (Bitva pěti armád): "..............Wut?"

A teď už konkrétně k Bitvě pěti armád. Po skolení Šmaka ze začátku filmu jsem si dělala legraci, že teď už to bude stát za prd (protože Šmak se mi na celém Hobitovi líbil nejvíc). Vtipné je, že jsem se téměř trefila.

Samozřejmě nám Šmaka skolil náš úžasný a udatný Bard, kterému nepomohl nikdo jiný než neméně statečný syn. To je v pohodě, já ho neměla ráda ani v knížce. Pak nastal problém - lidé přišli o město a potřebují střechu nad hlavou a také svůj podíl pokladu. Jenže trpaslíci, tedy hlavně poblázněný Thorin, jehož stihla dračí nemoc se nechtějí dělit.
Lidem přijdou na pomoc se zásobami jídla elfové v čele s Thranduilem (Legolasův tatík), kteří také touží po věcech, které jsou v hoře.
Během toho vidíme pár obrázků na místo, kde je vězněn Gandalf. Přijde mu na pomoc trio statečných - Galadriel, Elrond a Saruman. A začíná bitka. Trio brání Gandalfa před Devítkou, respektive jejich duchy a údajně Sauronem. Mezitím pro Gandalfa přijíždí Radagast. Máme tu badass Galadriel, která se na okamžik promění v sirénu (nadsázka, doufám, že to chápete) a "romantiku" mezi ní a Gandalfem. Elrond chce Saurona porazit jednou provždy, Saruman jej brání --> a je tu odkaz k Pánovi Prstenů. Zase. Meh.
Gandalf na tom není zas tak hrozně a je svědkem srocování skřetí armády, takže se rozhodne varovat trpaslíky a spol. před jejich útokem.
Mezitím se před horou sjednocuje elfí a lidská armáda. Aah, máme tu znovu Legolase a Tauriel. Oh, že tu nemají co dělat? To je tvůrcům asi jedno.
Trpaslíci se zazdí v hoře, rozhodnutí nevydat ani minci. Bilbo svádí souboj se svědomím - má u sebe schovaný Arcikam, který náruživě hledá Thorin.
Blablabla, okecávačky a tak, celý díl se mi tu převypravovat nechce. Zkrátka, skřeti nám dorazili, Gandalf také a máme tu vytouženou část filmu - bitvu. Těšila jsem se konečně na nějakou akci. Bála jsem se lekavých scén, zvlášť když jsem byla na 3D, které nemám ráda. Výsledek? Málem jsem usnula. V knížce jsem prožívala každou část bitvy. Bylo to opravdu napínavý, někdy jsem se i bála. A tady, jako by mi to bylo jedno. Jako kdyby se mě to ani netýkalo. Celkem dobrá byla část, kdy nastoupila trpasličí armáda v čele s Thorinovým bratránkem a taky Bilbovy vtipné poznámky, ale to bylo tak vše.
Když celou bitevní scénu přemítáte, proč má Thranduil tak tlusté obočí, něco asi není v pořádku (se mnou i s filmem). Štve mě, že mě to tak nudilo. Vážně jsem se těšila. Navíc mi přijde, že celý film byl "přeefektovaný." Někdy se mi to zdálo strašně umělé a "papírové." Prostě jsem se do toho nedokázala dostat. Tak nějak mi bylo jedno, jak to s postavami dopadne. Navíc je tu spousta natahovaček a zpomalených scén. Bohatě by jich stačila půlka.
No a pak tu máme Středozemského Chucka Norrise - Legolase. Ono, když se u "vážných" scén směje půlka kina, asi to něco vypovídá. Uznávám, Legolas byl vždycky machr. Jeho "superman" scény mě vždycky bavily, fajn byla scéna v Pánovi prstenů, kdy sjížděl po štítu "alá snowboard", ale to jeho skákání po padajících šutrech bylo vážně moc. A let na netopýrovi tomu dodal korunu.
Pak tu máme další věc která mě nesmírně s**la a to "random ženskou postavu, aby měli chlapi nad čím slintat a vyvážilo to Legolase" alias Tauriel. Nejen, že tu nemá co dělat, ona je ještě k tomu trapná. Omlouvám se těm, kteří jí máte rádi, ale ten jejich zamilovaný trojúhelník mě vážně rozesmíval. Pak teda chtějí udělat vážnou scénu a tak jde odvážná Tauriel na pomoc svému Kilimu. Nejen, že je milion zpomalených záběrů na její úžasnou tvářičku, ona ještě nejmíň 4x spadne z 20 metrů, vzdychá u toho půl hodiny, ale pokaždé samozřejmě v pořádku vstane a jde dál (vím, že jsou elfové trochu lepší než lidé a také jsou nesmrtelní, ale nezranitelní? To snad ne?!). No, zkrátka jsem doufala, že jeden z těch pádů bude fatální, páč jsem si na ní vypěstovala slušnou alegii, navíc jsem věděla, že umře Kili, takže by to bylo hezký (dva zamilovaní umírají na bitevním poli), ale ne, ona tam brečí a ptá se Thranduila proč ta láska tak bolí, óóó božee! Úplně jsem cítila, jak se ze mě tvůrci snaží násilím dostat city, prostě: "Koukej, umřela jí její jediná životní láska, tak už sakra breč!" ale já se spíš chytám za hlavu.
Vůbec všechna ta klišé byla na pořádný facepalm. Thorina přešel jeho dračí záchvat, takže běží se svými udatnými druhy do boje. Uprostřed zuřícího boje si najde čas na objímání se svým bratránkem a kecání: "Tak jak ti dupou králíci, co?"
Stejně tak největší klišé věta na konci od Thranduila: "Tvá matka tě milovala, Legolasi."
Umírala jsem. Smíchy.
Ani souboj Thorin vs. Azog mě moc nebral. Kdyby byl rychlý a akční, bylo by to fajn. Jenže trval strašně dlouho. Pak už jsem byla šťastná za chudáka Thorina, že už to má za sebou. Jediné, co s mým kamenným srdcem trochu pohnulo, byl Bilbův pláč.
Věřte, tohle všechno ale nebylo to, co mě nejvíce štvalo. Nejvíce mě štvalo to natahování. Knížka je krásná, svižná, vtipná, čte se skoro sama. Bohatě by stačil jeden napínavý díl filmu plný akce. Ale ne, oni to natáhnou jako žvýkačku, aby z toho co nejvíc vytěžili. A to mě štve. Moje milovaná kniha, můj milovaný svět, krásná pohádka pro děti je sprostě využívána jako předloha k LOTROVI a vydělávání peněz.
Jeden z mála filmů, u kterého jsem si neřekla: "Wow, to už je tolik hodin? Vůbec jsem to nepostřehla." Místo toho to bylo: "Sakra, ať už je konec."
A teď něco pozitivnějšího. Ani smrt několika postav (i když jsem to v knížce obrečela), ani smutná lovestory mě nedojaly. Skutečně mě dojalo až Bilbovo loučení s trpaslíky. To byla skutečně pěkná scénka. A taky Bilbův návrat do Kraje, vtipné vsuvky a na konci scéna z LOTRA, kdy k Bilbovi přijde Gandalf. To mě opravdu dojalo.
Vyplatilo se tedy jít do kina? Ale ano, vyplatilo. Přes to všechno, nikdy nelituju možnosti podívat se znovu do Středozemě. To za to rozhodně stojí.

Pokud jste to dočetli až sem, upřímně vás lituji a také vám děkuji. Omlouvám se za takovou kritiku, věřte, že jako velkého milovníka Tolkiena mě to mrzí. Skutečně. Budu velmi ráda za vaše názory.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama